Návody na pěstování rostlin

Jak pěstovat jahody: Od klasiky po moderní frigo sadbu

Vypěstovat si vlastní sladké a aromatické jahody (Fragaria) není složité, pokud zvolíte správný typ sazenic a pochopíte rozdíly v jejich plodnosti.

1. Jednouplodící vs. stáleplodící jahody

Při výběru odrůdy je klíčové vědět, kdy chcete sklízet:

• Jednouplodící jahody: Plodí jednou za rok (obvykle v červnu) velkou vlnu plodů. Jsou ideální pro ty, kteří chtějí jahody najednou zpracovat na džemy nebo sirupy. Mají většinou nejvýraznější chuť.

• Stáleplodící (remontantní) jahody: Plodí v několika vlnách od června až do prvních mrazíků. Jsou skvělé pro průběžné mlsání na zahradě nebo pro rodiny s dětmi.

2. Revoluce v pěstování: Frigo sadba

Pokud chcete mít úrodu co nejdříve a s minimálním rizikem, zvolte frigo sadbu. Jde o profesionální způsob uchování sazenic, který si oblíbili i zahrádkáři.

Co je to frigo sadba? Jde o silné, vyorané sazenice v období vegetačního klidu (v zimě), které jsou zbaveny listů a uchovávány v mrazicích boxech při teplotě -2 °C.

Hlavní přednosti frigo sadby:

• Úroda už v prvním roce: Na rozdíl od běžných sazenic, frigo sazenice kvetou a plodí už cca 2 měsíce po jarní výsadbě.

• Vysoká ujímavost: Rostlina má v kořenech nahromaděnou energii a po zasazení do teplé půdy začne okamžitě silně růst.

• Zdravý porost: Sadba je kontrolovaná a zbavená chorob.

• Snadná manipulace: Sazenice vypadají jako „kořen se srdíčkem“ bez listů, což usnadňuje dopravu i samotné sázení.

3. Výsadba a péče

• Stanoviště: Jahody milují plné slunce a humózní, mírně kyselou půdu.

• Sázení: Srdíčko (střed) sazenice musí být v úrovni terénu. Pokud je příliš hluboko, hnije; pokud příliš vysoko, vysychá.

• Mulčování: Pod jahody je ideální dát slámu nebo dřevitou vlnu. Plody pak nehnijí od země a zůstávají čisté.

• Zálivka: Jahody potřebují nejvíce vody v době květu a zrání plodů. Zalévejte ke kořenům, nikoliv na listy.

4. Po sklizni

U jednouplodících jahod je vhodné po sklizni (cca v srpnu) seříznout staré listy (asi 5 cm nad srdíčkem). Rostlina se omladí, sníží se riziko šíření skvrnitosti listů a lépe se připraví na další rok.

Pěstování vlastních brambor (Solanum tuberosum) přináší chuť, kterou v obchodě nenajdete. Navíc je to jedna z nejvděčnějších plodin pro zúrodnění nové zahrady.

1. Příprava sadby (Nakličování)

Než hlízy vložíte do země, dopřejte jim „náskok“:

• Kdy začít: Přibližně 4–6 týdnů před výsadbou (obvykle v březnu).

• Postup: Sadbové brambory rozložte do bedniček v jedné vrstvě na světlé a chladné místo (cca 12–15 °C).

• Cíl: Vytvoření pevných, zelených klíčků o délce 1–2 cm. Dlouhé bílé klíčky z tmavého sklepa jsou slabé a snadno se ulomí.

2. Výsadba: Kdy a jak?

Brambory sázíme, až když teplota půdy stoupne nad 8 °C (tradičně kolem svatého Marka, tedy koncem dubna).

• Spon: Řádky by měly být vzdálené cca 60–70 cm, hlízy v řádku pak 30 cm od sebe.

• Hloubka: Sázíme do rýh hlubokých asi 10 cm, klíčky směrem nahoru.

3. Péče během růstu

• Přihrnování (Hrobkování): Jakmile nať vyroste cca 15 cm nad zem, přihrňte k ní okolní zeminu. Tím vytvoříte pověstné „hrůbky“. Podpoříte tím tvorbu dalších hlíz a zabráníte jejich zezelenání na slunci.

• Vláha: Nejdůležitější je zálivka v době květu, kdy se pod zemí tvoří hlízy.

• Hnojení: Brambory jsou plodinou první tratě – milují půdu vyhnojenou kompostem nebo uleželým hnojem už od podzimu.

4. Zdraví v ekozahradě (Bramboroví nepřátelé)

• Mandelinka bramborová: V malém měřítku je nejlepším „eko“ řešením ruční sběr brouků i jejich oranžových vajíček zespodu listů.

• Plíseň bramborová: Prevencí je dostatečný rozestup mezi rostlinami (aby porost větral) a zalévání přímo ke kořenům, nikoliv na listy.

5. Sklizeň a skladování

• Rané brambory: Sklízíme postupně, jakmile odkvetou, pro okamžitou spotřebu. Mají tenkou slupku.

• Pozdní (skladové) brambory: Sklízíme až po úplném zaschnutí nati. Hlízy nechte po vyrytí pár hodin oschnout na slunci a pak je uložte do temného, chladného sklepa (cca 4 °C).

Pivoňky dělíme do tří hlavních skupin, z nichž každá má trochu jiné nároky na prostor a hloubku výsadby.

1. Typy pivoněk a jejich specifika

• Pivoňka lékařská a čínská (Bylinné pivoňky): Klasické pivoňky, které na zimu zatahují do země. Mají rády těžší, humózní půdu a slunné stanoviště.

• Pivoňka dřevitá (Paeonia suffruticosa): Rostou jako opadavé keře a dosahují výšky až 1,5–2 metry. Květy bývají obrovské (až 25 cm). Jsou plně mrazuvzdorné, ale nesnášejí časté přesazování.

• Pivoňka úzkolistá (Paeonia tenuifolia): Vzácnější druh s jemnými, koprovitými listy a sytě červenými květy. Kvete velmi brzy (duben/květen) a miluje spíše sušší, dobře propustná a vápnitá místa.

2. Nejdůležitější pravidlo: Hloubka výsadby

Toto je nejčastější důvod, proč pivoňky nekvetou.

• Bylinné pivoňky: Musí být zasazeny mělce. Pupeny na kořenovém krčku by měly být jen 3–5 cm pod povrchem. Pokud je zasadíte hlouběji, budou tvořit jen listy, ale nikdy nevykvetou.

• Dřevité pivoňky: Naopak se sázejí hlouběji. Místo roubování (ztluštělá část) musí být cca 10–15 cm pod zemí, aby rostlina pustila vlastní kořeny a nebyla závislá na podnoži.

3. Stanoviště a péče

• Světlo: Všechny pivoňky milují slunce. V polostínu kvetou méně a jsou náchylnější k plísním.

• Zálivka a hnojení: Na jaře ocení dostatek vláhy a organické hnojení (kompost, rohovina). Od srpna už nehnojíme, aby pletiva před zimou vyzrála.

• Podpěry: Velkokvěté bylinné pivoňky mívají těžké květy, které po dešti poléhají. Doporučujeme k nim včas instalovat kruhové podpěry.

4. Co s nimi po odkvětu?

• Bylinné druhy: Odstřihněte zvadlé květy, aby se netvořila semena. Listy nechte až do podzimu, kdy zežloutnou – teprve pak je seřízněte těsně nad zemí.

• Dřevité druhy: Ty se neseřezávají. Odstraňují se pouze odkvetlé květy a na jaře případné suché nebo poškozené konce větví.

Šeříky jsou symbolem jara a jejich vůně je na zahradě nezaměnitelná. Jsou to vděčné a dlouhověké keře, které při minimální péči dokážou kvést desítky let.

Jak pěstovat šeříky: Od klasických obrů po kompaktní balkónové druhy

Šeřík (Syringa) dnes nabízí mnohem víc než jen vysoké keře u plotu. Existují druhy, které se hodí i do nejmenších zahrad nebo dokonce do nádob.

1. Typy šeříků pro vaši zahradu

• Šeřík obecný (Syringa vulgaris): Klasika, kterou známe ze zahrad našich babiček. Dorůstá 3–5 metrů a má nejsilnější vůni.

• Šeřík Meyerův (S. meyeri): Kompaktní, zakrslý druh (např. odrůda 'Palibin'). Dorůstá jen kolem 1–1,5 metru a kvete velmi bohatě. Ideální do malých záhonů i květináčů.

• Šeřík peršanský a čínský: Mají jemnější listy a vzdušnější laty květů. Působí v zahradě velmi elegantně a lehce.

2. Výsadba a stanoviště

• Slunce nadovše: Šeříky potřebují plné slunce. V polostínu sice porostou, ale budou vytáhlé a pokvetou jen velmi málo.

• Půda: Nejlépe se jim daří v živné, mírně zásadité nebo neutrální půdě. Na rozdíl od hortenzií nemají rády kyselou půdu (rašelinu).

• Vápnění: Pokud máte příliš kyselou půdu, prospěje šeříku jednou za čas trocha zahradního vápna.

3. Péče a nejdůležitější pravidlo řezu

Šeřík kvete na koncích loňských výhonů. Špatně načasovaný řez vás připraví o květy.

1. Odstraňování odkvetlých lat: Jakmile šeřík odkvete, odstřihněte suchá květenství. Rostlina nebude vysilovat tvorbou semen a příští rok pokvete mnohem více.

2. Omlazovací řez: Provádí se hned po odkvětu. Starší keře šeříku obecného můžete prosvětlit odstraněním nejstarších větví u země.

3. Pozor na výmladky: Šeřík obecný často tvoří u kořenů plané výmladky. Ty pravidelně odstraňujte, aby keř zbytečně nezahušťovaly.

4. Šeřík v ekozahradě

Šeříky jsou vynikající pro biodiverzitu – jejich květy jsou magnetem pro včely, čmeláky a první jarní motýly. Jsou také velmi odolné vůči mrazu a znečištěnému ovzduší, takže se jim daří i ve městech.

Když léto pomalu předává žezlo, mnoho zahrad začíná utichat. Je to ale škoda – podzim nabízí unikátní světlo a atmosféru, kterou podtrhnou rostliny kvetoucí právě v době, kdy ostatní odpočívají. Podzimní zahrada navíc hraje zásadní roli pro opylovače, kterým poskytuje poslední „čerpací stanici“ s nektarem.

Královny podzimních záhonů: Trvalky

Existuje několik stálic, které by v podzimní výsadbě neměly chybět. Jejich výhodou je, že jsou mrazuvzdorné a každým rokem se vracejí v plné síle.

• Hvězdnice (Astry): Skutečný symbol podzimu. Od nízkých polštářovitých druhů až po vysoké hvězdnice novoanglické. Nabízejí celou škálu barev od bílé přes růžovou až po sytě fialovou.

• Rozchodníkovce (Hylotelephium): Jejich dužnaté listy vypadají skvěle celou sezónu, ale v září se jejich plochá květenství zbarví do růžova či vínova. Jsou to doslova „jídelní stoly“ pro pozdní motýly.

• Helemium (Záplevák): Pokud milujete barvy ohně – žlutou, oranžovou a cihlově červenou – je záplevák tou pravou volbou. Kvete velmi bohatě a dlouho.

• Sasanky japonské: Pro ty, kteří hledají eleganci. Jejich vysoké, štíhlé stonky s jemnými bílými či růžovými květy prozáří i polostinné kouty zahrady.

Okrasné trávy: Dynamika a pohyb

Podzim je hlavní sezónou pro okrasné trávy. Právě teď jsou v plné kráse se svými nadýchanými klasy.

• Ozdobnice čínská (Miscanthus): Vytváří mohutné trsy a její květenství zůstávají krásná i po prvních mrazech, kdy je pokryje jinovatka.

• Dochan (Pennisetum): Jeho „kartáčky“ jsou neodolatelné na pohled i na dotek.

Dřeviny, které zdobí plody i listím

Nezapomínejte na keře, které na podzim mění barvu listí nebo nabízejí dekorativní plody.

• Brslen evropský: Na podzim jeho listy zčervenají tak intenzivně, že v zahradě doslova „hoří“.

• Tavoly a tavolníky: Mnohé kultivary barví na podzim do zlatova či purpuru.

• Růže šípková: Po odkvětu zdobí zahradu červenými šípky, které jsou v zimě vítanou potravou pro ptáky.

Tip pro ekologické zahradníky: Neuklízejte příliš brzy

I když rostliny odkvetou, nechte jejich suchá stvoly a semeníky na záhonech až do jara.

1. Estetika: Suché trvalky a trávy vypadají pod sněhem a námrazou kouzelně.

2. Užitečnost: V dutých stoncích přezimuje užitečný hmyz a semena v semenicích (např. u třapatek nebo slunečnic) slouží jako přirozené krmítko pro ptactvo.

Zodpovědné zahradničení: Jak skloubit krásu exotických rostlin s českou přírodou

Většina z nás touží po zahradě, která hýří barvami, voní a láká motýly i včely. Často k tomu využíváme rostliny, které původem nepocházejí z našich krajů, ale v našich podmínkách se jim skvěle daří. Mezi nejoblíbenější patří například komule Davidova (motýlí keř) nebo různé druhy okrasných trav a trvalek.

Při pěstování těchto úspěšných druhů je však dobré znát koncept tzv. invazivního potenciálu. Nejde o to, že by rostliny byly „zlé“, ale o to, že jsou ve svém růstu a šíření zkrátka velmi efektivní. Jako zodpovědní zahradníci můžeme využít jejich krásu a zároveň zajistit, aby zůstaly jen tam, kde je chceme mít – v našich zahradách.

Jak poznat rostlinu s vyšším potenciálem šíření?

Některé druhy mají vlastnosti, které jim umožňují rychle ovládnout prostor. Často jsou to ty, které:

• Produkují obrovské množství semen (jako právě komule).

• Se šíří pomocí podzemních výběžků (některé máty či okrasné trávy).

• Mají semena, která snadno roznáší vítr nebo ptactvo.

Tipy pro bezpečnou a krásnou zahradu

Pokud máte své oblíbence, kteří mají sklony k expanzi, stačí dodržovat několik jednoduchých zahradnických pravidel:

1. Včasný řez je základ U rostlin, které se šíří semeny (typicky komule), je nejjednodušším řešením ostříhání odkvetlých lat ihned poté, co začnou hnědnout. Nejenže tím zabráníte samovýsevu do okolí, ale většinu rostlin tím povzbudíte k další vlně kvetení. Vy se tak těšíte z květů déle a příroda zůstává v rovnováze.

2. Vybírejte moderní kultivary Šlechtitelé dnes vycházejí vstříc ekologickým trendům. Existují například sterilní kultivary komulí (např. série Lo & Behold nebo Argus), které buď netvoří semena vůbec, nebo jen minimálně. Jsou ideální volbou pro zahrady v blízkosti volné krajiny nebo vodních toků.

3. Bariéry v půdě Rostliny, které se šíří kořeny, snadno udržíte v šachu pomocí protikořenových bariér nebo pěstováním ve velkých nádobách.

Vytvořte pestrý ekosystém: Dopřejte motýlům pestrost

Aby byla vaše zahrada pro hmyz skutečným přínosem, je nejlepší vsadit na kombinaci. Exotické dominanty, které nabízejí hojnost nektaru, doplňte našimi původními druhy. Vytvoříte tak pestrou „nabídku“, která uspokojí různé druhy opylovačů v průběhu celé sezóny.

Které rostliny skvěle doplní váš „motýlí keř“?

• Sadec konopáč (Eupatorium): Naše domácí mohutná trvalka, která v pozdním létě tvoří nádherná soukvětí a v lákání motýlů je komuli rovnocenným partnerem.

• Třapatka nachová (Echinacea): Odolná trvalka, která slouží jako ideální „přistávací plocha“ pro babočky i perleťovce.

• Dobromysl a šalvěj: Bylinky, které kvetou dlouhé týdny a nasytí drobné modrásky i včely samotářky.

• Hvězdnice (podzimní astry): Zajistí potravu v době, kdy už většina keřů odkvétá.

Závěrem

Zahrada je místem spolupráce mezi námi a přírodou. Pokud budeme k výsadbě přistupovat s vědomím souvislostí a věnovat rostlinám tu správnou péči v pravý čas, můžeme se těšit z jejich krásy bez obav o rovnováhu v okolní krajině.

Pěstování révy vinné (Vitis vinifera) u nás už dávno není výsadou jen jižní Moravy. Díky moderním rezistentním odrůdám můžete sklízet hrozny i ve vyšších polohách.

1. Výběr stanoviště

Réva je rostlina slunce. Pro bohatou a sladkou úrodu potřebuje:

• Expozici: Ideální je jižní nebo jihozápadní svah, případně stěna domu či pergoly orientovaná na slunce.

• Půdu: Preferuje hluboké, propustné a hlinito-písčité půdy. Nesnáší zamokřená místa.

• Ochrana: Vyhněte se mrazovým kotlinám a větrným místům, kde by mohl trpět květ nebo dozrávající plody.

2. Výsadba a první roky

• Kdy sázet: Nejlépe na jaře (duben–květen), aby rostlina do zimy dobře zakořenila.

• Hloubka: Sazenice sázejte tak, aby místo roubování (ztluštělá část) zůstalo cca 2–5 cm nad zemí.

• Opora: Réva je liána, takže už od prvního roku potřebuje oporu (tyč, drátěnku nebo mříž).

3. Tajemství řezu: Méně je více

Bez řezu réva divočí, houstne a plody jsou drobné a kyselé.

• Zimní řez (leden–březen): Nejdůležitější zásah. Provádí se v době vegetačního klidu. Cílem je ponechat na rostlině jen omezený počet oček (výhonů), ze kterých vyroste úroda.

• Letní řez (zelené práce): Během léta odstraňujeme přebytečné listí kolem hroznů (aby na ně svítilo slunce) a zaštipujeme příliš dlouhé letorosty ("zálistky").

4. Zdraví a odolnost (Rezistenty)

V našem e-shopu se zaměřujeme na tzv. rezistentní (PIWI) odrůdy. Ty jsou šlechtěny tak, aby přirozeně odolávaly nejčastějším chorobám, jako je padlí a plíseň révová.

• Výhoda pro vás: Minimální potřeba chemických postřiků, což ocení každý ekozahradník.

• Zálivka: Starší réva má hluboké kořeny a sucho zvládá dobře. Mladé sazenice však v prvních dvou letech vyžadují pravidelnou zálivku, zejména v horkém létě.

5. Stolní vs. moštové odrůdy

• Stolní odrůdy: Mají velké, chrupavé bobule s tenkou slupkou. Jsou určeny k přímé konzumaci.

• Moštové odrůdy: Menší bobule s vyšším obsahem šťávy a cukru, ideální pro výrobu domácího vína nebo moštu.

Citrusy jsou stálezelené subtropické rostliny, které nás odměňují omamnou vůní květů a šťavnatými plody. I když se v našem podnebí pěstují jako přenosné rostliny v nádobách, s trochou znalostí to zvládne každý.

1. Výběr druhů: Klasika i exotické speciality

V naší nabídce najdete širokou škálu citrusů, které se liší vzrůstem i chutí:

• Citroníky a mandarinky: Nejvděčnější pro začátečníky, dobře snášejí bytové podmínky (při správném světle).

• Pomeranče a grepy: Potřebují více tepla a slunce pro dozrání sladkých plodů.

• Citronový kaviár (Citrus australasica): Hit moderní gastronomie. Má drobné listy, trny a plody plné kuliček, které v ústech "praskají".

• Tangory a kříženci: Unikátní spojení chutí (např. mandarinky a pomeranče), které často vynikají vysokou šťavnatostí a odolností.

2. Světlo a zálivka

• Léto: Od května do září citrusům nejvíce prospívá letnění na zahradě či balkoně. Milují plné slunce, ale na přímý úpal je zvykejte postupně.

• Voda: Zalévejte vydatně, ale až po mírném proschnutí horní vrstvy substrátu. Nikdy nenechávejte rostlinu stát v misce s vodou – kořeny by začaly hnít. Ideální je měkká, odstátá voda.

3. Zimování: Nejdůležitější fáze roku

Citrusy u nás nejčastěji hynou kvůli špatnému zimování (kombinace tepla a nedostatku světla).

• Ideální stav: Světlé místo s teplotou 5–12 °C (zimní zahrada, chodba). Zálivku omezte na minimum.

• Teplé zimování (v bytě): Pokud nemáte chladnou místnost, musí být citrus co nejblíže u okna a je nutné zvyšovat vzdušnou vlhkost (rosení, odpařovače). Pozor na sálavé teplo z radiátorů.

4. Půda a hnojení

• Substrát: Musí být lehký, propustný a mírně kyselý. Doporučujeme speciální substráty pro citrusy s obsahem železa.

• Hnojení: Od března do srpna hnojte pravidelně (1× týdně) hnojivem na citrusy. Nedostatek živin se projevuje žloutnutím listů (chlorózou).

5. Rychlý tip pro bohatou úrodu

Pokud citrus kvete v bytě, kde není hmyz, pomozte mu k opylení jemným štětečkem. U mladých rostlin také platí pravidlo: jeden plod na cca 20 listů. Pokud je plodů příliš, rostlina se vysílí – nebojte se jich pár včas odstranit.

Jak pěstovat okrasné trávy: Od jemných kostřav po mohutné ozdobnice

Okrasné trávy dělíme do dvou hlavních skupin podle toho, jak se chovají v zimě. To je klíčové pro jejich údržbu.

1. Rozdělení trav a jejich nároky

• Zatahující trávy (Opadavé): Nadzemní část na podzim usychá.

  • Druhy: Ozdobnice (Miscanthus), Dochan (Pennisetum), Proso (Panicum), Bezkolenec (Molinia).

  • Péče: Přes zimu je necháváme uschlé, stříháme je až na jaře.

• Stálezelené trávy: Listy zůstávají zelené (nebo barevné) po celý rok.

  • Druhy: Kostřavy (Festuca), Ostřice (Carex), Ovsíř (Helictotrichon).

  • Péče: Tyto trávy se nikdy neseřezávají u země, pouze se "pročesávají".

2. Stanoviště a výsadba

• Slunce: Většina trav (ozdobnice, dochany, kostřavy) miluje plné slunce. Ve stínu ztrácejí svůj tvar a méně kvetou.

• Stín: Do polostínu a stínu se hodí především různé druhy ostřic (Carex) nebo bika (Luzula).

• Půda: Trávy obecně preferují propustnou půdu. Pozor na přemokření v zimě, které je pro ně nebezpečnější než mráz.

3. Nejdůležitější pravidlo: Jarní řez

Tady dělají začátečníci největší chybu – stříhají trávy už na podzim.

1. Podzim: Trávy neřežeme. Uschlá stébla chrání "srdíčko" rostliny před vlhkostí a mrazem. Vysoké trávy (jako ozdobnice) doporučujeme svázat do snopů, aby do nich nenatekla voda a vnitřek nevyhnil.

2. Jaro (Březen/Duben): Jakmile pominou největší mrazy, ale dříve, než začnou rašit nové výhony, seřízneme zatahující trávy cca 5–10 cm nad zemí.

3. Stálezelené druhy: Pouze rukavicí "vyčešeme" suché a odumřelé listy. Pokud bychom je seřízli, trvalo by jim velmi dlouho, než by se vzpamatovaly.

4. Množení a omlazení

Pokud vaše tráva uprostřed vylysala nebo je příliš velká, je čas na dělení trsů. Nejlepší dobou je jaro, hned po řezu. Stačí rýčem trs rozdělit a rozsadit.

Jak pěstovat růže: Průvodce od čajohybridů po pnoucí krásky

Růže nejsou tak náročné, jak se traduje. Pokud jim dopřejete slunné stanoviště a správný střih, budou vás těšit květy od června až do prvních mrazů.

1. Typy růží a jejich využití

• Čajové hybridy (Velkokvěté růže): Klasika s jedním velkým květem na stonku. Ideální k řezu do vázy. Rostou vzpřímeně do výšky kolem 80–120 cm.

• Pnoucí růže: Dosahují délky 2 až 5 metrů. Potřebují oporu (pergolu, zeď, sloup). Kvetou velmi bohatě, často opakovaně.

• Půdopokryvné růže: Nízké, široce rostoucí keře, které rychle vytvoří hustý "květinový koberec". Jsou velmi odolné a nenáročné na údržbu.

• Sadové (keřové) růže: Robustní keře (až 2 metry), které se hodí do volných výsadeb nebo jako kvetoucí živé ploty. Často mají krásné šípky.

• Mnohokvěté růže (Floribundy): Na jednom stonku tvoří celé trsy menších květů. Jsou nižší a skvěle zaplní záhony barevnými plochami.

2. Výsadba a stanoviště

• Slunce: Růže potřebují alespoň 5–6 hodin přímého slunce denně. V úplném stínu trpí chorobami a málo kvetou.

• Půda: Ideální je hluboká, humózní a dobře propustná půda. Při výsadbě doporučujeme přidat vyzrálý kompost nebo speciální substrát pro růže.

• Místo očkování: Při sázení musí být "uzlík" (místo, kde je růže naroubovaná) cca 5 cm pod úrovní terénu. To chrání rostlinu před vymrznutím.

3. Základy řezu (Jarní rituál)

Hlavní řez provádíme na jaře, v době, kdy začíná kvést zlatice (forsythia).

1. Čajové a mnohokvěté: Zkracujeme radikálně na 3–5 oček nad zemí.

2. Pnoucí: Odstraňujeme jen staré, suché dřevo. Hlavní výhony se nezkracují, pouze se vyvazují do vodorovné polohy (to stimuluje kvetení).

3. Půdopokryvné: Stačí prosvětlit každých pár let, nebo je vzít plošně nůžkami na živý plot.

4. Zdraví růží v ekozahradě

• Zálivka: Vždy ke kořenům, nikdy na listy! Mokré listy jsou pozvánkou pro černou skvrnitost a padlí.

• Výživa: Růže jsou "hladové". Na jaře a po první vlně kvetení jim dopřejte organické hnojivo.

• Doprovodné rostliny: Vysazujte k růžím levanduli nebo česnek. Jejich vůně přirozeně odpuzuje mšice.

5. Specifické formy růží

• Růže na kmínku: Nejde o samostatný druh, ale o odrůdu (např. čajohybrid nebo mini růži) naroubovanou na rovném stonku plané růže.

  • Péče: Vyžadují pevnou oporu (kůl) po celý život, aby se v místě roubu nebo pod tíhou koruny nezlomily.

  • Zezimování: Jsou náchylnější na mráz. Na zimu je nutné pečlivě obalit místo roubování (v korunce) netkanou textilií nebo jutou.

• Historické růže: Skupina starých odrůd (vyšlechtěných před rokem 1867), které vynikají omamnou vůní a plným květem.

  • Výhody: Jsou velmi mrazuvzdorné a odolné vůči chorobám. Mnohé z nich kvetou jen jednou, ale zato extrémně bohatě a tvoří nádherné keře, které se stanou dominantou zahrady.