Rosmarinus officinalis
K1
Rozmarýn má rád chráněné slunné stanoviště v kombinaci s lehkou, písčitou a dobře propustnou půdu. V našich podmínkách se pěstuje především v nádobách. Zejména při přezimování nelze venku zamezit půdní vlhkosti – a ta má za následek hnití kořenů či jejich umrznutí při příchodu velkých mrazů. V nádobě jej tedy můžeme mít přes léto venku na slunci a v případě vydatných dešťů přenést pod střechu terasy nebo jej nechat bez podmisky tak, aby nestál ve vodě (například na vrstvě štěrku). Zavlažujeme jen tehdy, když je zemina zcela suchá. Kvete v květnu a červnu, po odkvětu jej můžeme hluboce seříznout.
K přezimování mu stačí teplota 0–10°C, světlé stanoviště a minimum zálivky. V případě teplejšího stanoviště zálivku přizpůsobíme teplotě místnosti, ale vodu opět dodáváme pouze tehdy, je-li zemina suchá.
V kuchyni se používají buď čerstvé nebo sušené lístky, případně snítky, které se mohou přiložit k masu při pečení. Ve větším množství může působit až opojně, proto se doporučuje nepřidávat k pokrmu více jak lžičku pro čtyři osoby. Pozitiva ale převažují – zlepšuje krevní oběh, tonizuje cévy, pomáhá proti bolestem hlavy, má zklidňující účinky a krom jiného také odstraňuje pocit chladu v končetinách. Hodí se do marinád a grilovacích směsí, k pečeným rybám, vepřovému i hovězímu masu, k rajčatům, lilku i do polévek.