Citrus BERGAMOTTE (Fr.)
expedice od cca 15.4.
Citrus bergamia "BERGAMOTTE"
3 leté rostliny, objem kontejneru: 1,5l, podnož: Poncirus trifoliata.
Stará, základní odrůda, která se objevila v Kalábrii mezi 14. až 16. stoletím, pěstuje se především v Itálii, Bimbi ji vyobrazil a nazval již v 17. století jako "Pera bergamotta, razza d'Arancio" (Hruška bergamotová, druh pomeranče). Botanické zařazení zůstává nejisté, podle Chapota (1962) by mohlo jít o přirozeného křížence mezi bigarádií a kyselou limetou, podle jiných autorů je bergamot přirozený hybrid mezi bigarádií a citroníkem. Další skupina zase uvádí možnost mutace bigarádie C. aurantium L. var. bergamia.
Středně vzrůstný rozložitý keř, listy velké, kulaté, lehce zašpičatělé, s úzkými křídly a bezkřídlým řapíkem, bez trnů. Čistě bílé středně velké květy vyrůstají pouze na jaře v dubnu až květnu, plody spíše středně velké (7-8 cm), hmotnost 200-220 g kulovité až hruškovité se zachovanou čnělkou, oplodí citronově žluté až žlutooranžové, na první pohled jej lze zaměnit s citronem, hladké, středně silné, pevně přiléhavé, bohaté na esenciální oleje s charakteristickou vůní. Dužnina šťavnatá, žlutozelená, jemná, silně aromatická, nahořklá a velmi kyselá, má 12-13 segmentů a hodně semen. V plodu často zůstává zbytek pestíku. Čerstvé nejsou vhodné k přímému použití, při dotyku vydávají příjemnou vůni. Plody nejsou běžně nabízeny k prodeji, využití nacházejí ve výrobě parfémů a voňavek.
Vhodný pro pěstování v květináči pro atraktivní květy a vůni, dá se množit řízkováním. Rozšíření bergamotu je spojeno s objevem "kolínské vody" v Německu, jejímž autorem je Ital Giovanni Paolo Feminis, který ji poprvé vyrobil kolem r. 1676. Jako základní esenci využil silici obsaženou v oplodí. Z listů a mladých výhonků se lisuje olej petitgrain, přitom lze získat zhruba 5-6 kg oleje z 1 t plodů. Známý aromatický anglický čaj Earl Grey je připravován tak, že směs čajů je navoněna právě olejem z bergamotu. Dnes je tento druh pěstován pouze v Kalábrii. Jako podnož se používá bigarádie.